Čeští cyklokrosaři jezdili na sněhu rádi

Čeští cyklokrosaři patřili odjakživa na sněhu k nejlepším na světě. Zatímco ostatní se na kluzkém terénu výrazně trápili, naši jezdci se na sněhu cítili jako ryba ve vodě. Ať už Dlask, Šimůnek, Bína nebo Štybar převyšovali soupeře v technice a vítězili.

Martin Bína je posledním českým vítězem Světového poháru v kategorii mužů Elite. V roce 2013 v Hoogerheide panovaly specifické podmínky. Zatímco v minulých letech nechybělo bahno, tehdy se jelo na sněhu. A toho tenkrát dokonale využil pelhřimovský rodák k jedinému vítězství ve Světovém poháru. „Dřív jsme měli velkou výhodu, protože u nás bylo na rozdíl od Belgičanů a Holanďanů více sněhu a proto jsme na něm víc trénovali. Navíc jsme od přírody velcí hračičkové, rádi si zablbneme a furt děláme kraviny,“ vysvětluje juniorský mistr světa z roku 2001 v Táboře.  

Psal se rok 2001 a v Táboře se konalo mistrovství světa. Bylo zataženo, drobně pršelo. Na trati byly ještě pozůstatky sněhu a ledu. Tehdy útočil na titul mistra světa v kategorii mužů Elite Petr Dlask. Drobné zaváhání na posledních schodech ho možná stálo zlatou medaili. Nakonec bral stříbro. 

A jaký je vlastně recept na jízdu ve sněhu?

„Na sněhu a ledu je to víc o chytrosti a zkušenostech, chce to přemýšlet jakou jet stopu. Jezdec musí být neustále koncentrovaný a zvolit ideální těžiště těla. V hlubším sněhu to znamená posunout ho lehce dozadu, trochu uvolnit ruce a nechat přední kolo vést. Pokud je uježděný sníh, tak je dobré kolo zatížit rovnoměrně. Ideální je, si to osahat a vyzkoušet v praxi,“ naznačuje Petr Dlask techniku na jízdu ve sněhu.  

„Co jsem koukal letos na závody, tak se všeobecně jezdci v technice hodně posunuli dopředu. Cyklisté na sobě pracují a výrazně jim pomáhají stabilizační cviky. A díky tomu se zvedla úroveň a technika jízdy. Dokáži se do zatáček víc položit a tím je i rychleji projedou.

Na sněhu je třeba být neustále ve střehu, být soustředěný, aby se člověk maximálně vyhnul ledovým plotnám. Je to úplně jiná technika, než v bahně. Tělo musí být odpružené a krosař musí mít rychlé reakce. Ale ne zbrklé,“ doplňuje Martin Bína. 

Jak důležitý je materiál?

„Pokud je ujetý sníh, tak se jezdí hladké vzorky. Je to tzv. husí kůže – guma, která lépe přilne na sněhový podklad. Naopak pokud není sníh ujetý, třeba jako na SP ve Val di Sole, tam se používají šipky nebo hrubý vzorek,“ radí Martin Bína. 

„Na zmrzlý a na ujetý sníh je vhodný Diamant. Pokud je sníh hrubší a hrne se, tak se používá Grifo. Hrubé gumy se jezdí těžkém a tajícím sněhu,“ uvádí Petr Dlask. 

Vhodný tlak v galuskách

„Na sněhu jsem spíš používal tvrdší gumy. Na ujetý sníh je vhodnější vyšší tlak, do měkčího sněhu je to podobné jako do bahna, o něco nižší tlak. Tady je ale vyšší riziko defektu. Ale všechno je to individuální, prostě podle pocitu,“ naznačil Martin Bína.        

„Záleží na hmotnosti jezdce, ale i na konzistenci sněhu. Je rozdíl, jestli je sníh zmrzlý nebo rozbředlý. Je důležité, aby vzorek galusky ve sněhu zabíral. Ale je to hodně individuální,“ doplnil Petr Dlask. 

Na letošním prosincovém reprezentačním soustředění v Táboře napadl první sníh. Nálada českých reprezentantů výrazně stoupla. Raději se proháněli v terénu, než aby na silnici polykali tréninkové dávky. „Radši bychom tady trénovaly celý den. Stejně to na silnici klouže,“ zaslechl jsem rozhovor juniorek. Přání se jim tehdy splnilo. Na silnici vyrazily až druhý den. Sněhovou pokrývku by v únoru na světovém šampionátu přivítali Zemanová, Bažant nebo Jindřich, kteří mají na tomto povrchu výrazně navrch. Snad se jim jejich přání splní. 

Text Petr Hofbauer